Osudy těch, které milujeme...

  STŘÍPKY ČASU --- ČÁST ČTVRTÁ ---

Ranní slunce se pomalu probouzelo a sním i příroda a zvířátka taky začala skotačit. Nikdo netušil kde se to v nich  bere. Taková perfekní nálada z toho, že tu je další pěkný den. Co každého vybízí k tomu, aby hned vstal a šel něco dělat. Mlha se rozprostírala po celém okolí. Líně se povalovala po trávě, polích i loukách a jen k vrcholkám hor se nedostala. 

Inuyasha vstal velice brzo, aby  dohlídl na přípravy na cestu, kterou ani nechápal. Věděl moc dobře, že své dceři musí pomoci, ale jak mu může být tak podobná? Má snad všechny jeho vlastnosti a schopnosti a taky jeho špatný návyky. Jak mít ve všem jenom pravdu. Uvědomoval si moc dobře, že nikdy nemůže mít pravdu jen on sám, ale musí se spoléhat i na názory ostatních. To Kaori ještě nepochopila, ale pochopí to velice brzo a tom není pochyp. Usmál se pro sebe.

Něco se mu nezdálo. Jako by kolem něho někdo prošel. Tu vůni a lehkost poznal. Nemohl to být nikdo jiný než Kikio. Co ta tady dělá? Podíval se tím směrem, kde byla vůně silnější a tak se zeptal do prázdna.

"Kikio, co tady děláš? Vím, že tu jsi nikdo jiný takovou vůni nemá. Ani Kagome."

Kikio se před ním zjevila a vypadala pořád stejně jako když ji viděl naposledy, když mu umírala v náruči. Podívala se na něho a se smutným výrazem odpověděla.

"Tušila jsem, že mě odhalíš, ale netušila jsem že tak rychle Inuyasho. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti. Jen jsem tě chtěla znova vidět."

"A proč zrovna tady? Je ještě něco co by si mi chtěla říct? Nebo prozradit. Třeba jak jsme se sem dostali a jak se dostat zpátky domu? Protože sám netuším jak se tam dostat."Podíval se na ni ostře, ale za to velmi mile. Ani to jinak neuměl Kikio stále hluboce miloval i když  jeho srdce zaplnila Kagome.

"Dobrá je tedy pravda, že do tohoto světa jsem tě přivedla já. Jenže jsem tě tu chtěla mít samotného, ale to se mi nepovedlo. Kagome má mnohem silnější moc než jsem čekala. Jenže dostat se domu bude mnohem těžší než se zdá. Lord Krost je stejně silný jako Naraku a pokud jim nepomůžete tak je všechny zničí. Už teď ovládá polovinu feudální země a skoro všichni jsou jeho poddaní i ta nazenalá dívka  patří pod jeho nadvládu a udělá skoro všechno pro to, aby zůstala člověkem a ne obojživelníkem. Je s podivem, že jste to ještě neodhalili." Podívala se na něho Kikio.

"Jak to můžeš všechno vědět? Copak ty se můžeš pohybovat mezi světy a zase se z nich dostávat? Tomu bych nevěřil ani omylem." Zavrčel Inuyasha.

"Ano. Tak to je přesně. Můžu se pohybovat mezi světy, ale sama to nezvládám a tak jsem potřebovala pomoci. Nemyslela jsem na nikoho jiného než na tebe Inuyasho. Pomůžeš mi." Zeptala se ho.

Inuyasha se zamyslel a podrbal se za levým uchem. Podíval se na ni a založil si ruce do sebe. "Dobře a dostaneš nás potom zpátky domu?"

"Samozřejmě, že ano. Myslíš, že bych tě sem vzala bez toho, abych věděla jak tě dostat domu?" Usmála se na něho.

"A moje dcera Kaori, Izumi a Souta? Co má být zase tohle? Až moc se to podobá nám. Mě, tobě a Kagome. S tím si taky počítala?" Zeptal se.

"Ne to ne, ale nějak jsem vás dva vzala do budoucnosti, která vás teprve čeká. Myslím, že Souta se zamiloval do Kaori. Jen o tom Kaori ještě neví. Tak by neškodilo, aby na to přišli sami. Takže nechte věci běžet tak jak plnou, ale pomozte jim. Potom vás vemu zpátky." Přiznala Kikio. 

"Takže přísaháš, že nás pak vezmeš zpátky?" Zeptal se ještě jednou.

"Ano, přísahám Inuyasho. Jsem moc ráda, že tě můžu vidět. I když tvoje srdce už patří Kagome." Dodala smutně a se slzami v očích zmizela. Nikde ji už necítil. Pochopil, že je pryč. Otočil se a šel zpátky do vesnice. Ostatní by se měli už probudit.

- - - 

Lord Krest se opět probudil do hrozné nálady a co měl po ruce tak okamžitě vyhodil do vzduchu a pokud tím někoho přece jenom zasáhl tak se od srdce smál až mu tekly slzy. Poddaní se ho tak moc báli, že i mu přinést snídani bylo obtížné. Všichni se báli a tak mu nikdo neopovrhoval a nikdo se mu nepostavil. I jeho armáda byla zlá a krutá. Jakmile dostali příkaz tak drancovali a týrali a obírali obyčejné chudé vesničany o zbytek jejich potravy. 

"Strážeeee????" Zařval jako by toho nezničil dneska už dost. 

Strážce rozklepaný se pomalu ploužil do jeho ložnice a jakmile tam nakouknoul tak jak mu přišel pod ránu po něm hodil vázu a on se jí jen tak tak vhnul. Lord se nesnesitelně smál.

"Tak už dost jak to vypádá s tím příšerným polodémonem a s tou kněžkou co je s ním?" Zeptal se rozklepanýho strážce u kterého nevěděl ani jak se jmenuje.

"Spojili se se třemi dalšími lidmi. Mladou kněžkou Izumi, polodémonkou Kaori a s mladíkem z jiného světa Soutem. Už jednou dělali problémy a vy jste nám nakázal, že pokud se opět o něco pokusí tak vás máme informovat." Padnul na kolena, protože po něm opět něco hodil. Tentokrát skleněnou mísu. Ta se roztříštila na několik kousků a jeden z nich se mu zaříznul do lýtka.

"Tak s tím něco dělejte. Máme snad malou armádu? Tak je zničte a to okamžitě. Tak co tu ještě okouníš? Je ti něco?" Zeptal se ho. Strážce jen zakroutil hlavou a noha mu začínala modrat a odumírat.

"Ano, pane. Už na tom pra - pracuji." Uklonil se jak jen mohl a vyšel ven. Tam se opřel o zeď a držel si nohu. Kolem šla Izabela a ustrašeně se na něho podívala.

"Co se ti stalo? Vypadáš příšerně. A co ta noha?" Okamžitě mu obvázala lýtko.  A tím mu zastavila krvácení.

"Děkuji ti za to Izabelo. Lord se zbláznil. Chce po mě abych ty dobráky co přišli zničil. A to hned. Nevím jak dlouho to ještě vydržíme. Ani se nedivím, že Dalicie  chce být opět obojživelníkem. Měli jsme se mnohem líp a nikdo nám nic nenakazoval ani nás za to nezabíjel když se mu něco nelíbilo. Proč jen jsme na to přistoupili?" Zeptal se jí a z očí mu padaly kapky slaných slz.

"Ano máš pravdu Kristiáne. Myslím, že bychom měli pro to něco udělat. Mohli bychom jim dát prostor, aby Lorda zničili, ale jak to chceš udělat?" Zeptala se ho.

"Až se vrátí Normen tak si sním o tom promluvím. Uvidím co se s tím dá dělat." Usmál se na ni. Natáhla ruce a položila si hlavu na jeho rameno.

- - -

Inuyasha se vrátil a všichni už stávaly. Kagome se po něm podívala a zpozorovala, že není něco v pořádku.

"Stalo se něco Inuyasho?"

"Ne je to v pořádku Kagome. Jen bychom měli už vyrazit." Dodal Inuyasha a tvářil se vážně podivně jen to na něm poznala jen Kagome nikdo jiný ho tak neznal.

"Dobrá tak tedy vyrážíme. Máte všechno připravené na cestu?" Zeptala se Kaori.

"Samozřejmě. Takže jdeme." Vstala Izumi.

Souta se taky postavil a všichni společně vyrazili vtříct nečekaným událostem. Netušili kdo nebo co na ně čeká. Jaké katastrofy natropil Lord Krest a kolik lidí potřebuje jejich pomoc. Bylo to až moc podobné dobrodružství, které potkalo je, ale tohle bylo přeci jen jiné. Měl strach ještě o jednoho člověka. Kaori byla jeho dcera a tak měl zodpovědnost i za ní. 

Pousmál se na ni. Ta na něj jen zavrčela. A otočila hlavu směrem kam měli vyrážet. Šli na dalekou cestu.

(Budu muset na všechny dávat velký pozor, protože kdo je může ochránit lépe než já? Myslím, že mluvím zase o sobě jako bych všechno dokázal jen já sám. Kikio má pravdu, ale proč na ni nemůžu přestat myslet? Přeci mám Kagome ta je pro mě taky důležitá, ale nedokážu na ni zapomnenout pokud tu bude. Snad mi to Kagome nebude mít za zlé. Snad to pochopí.)